na Blog.cz

Znáte to? Jste vysmátí, s kamarády se smějete snad všemu, i tomu, co vlastně není vůbec vtipné. Chvíli máte hrozný záchvat smíchu, svíjíte se bolestmi bránice, nemůžete se ani nadechnout (mimochodem, ten pocit zbožňuji :D) a třeba o hodinu později se vaše nálada změní v absolutní opak. Někdy to má příčinu, což se dá snadno pochopit, ale jindy třeba vůbec ne. Nic se nestane, nic se nezmění, jen vaše nálada. Jsem náladová od jakživa, ale poslední dobou je to horší. Je mi naprosto fajn, ale najednou mě chytne taková nálada, že mám chuť poslat všechny do háje. I ty, které bych tam nikdy poslat nechtěla. A pak mě třeba mrzí, že jsem se k nim nechovala zrovna nejlíp a byla jsem na ně odměřená. Chtěla bych s tím něco dělat, ale nejde to. Nechápu, proč ta nálada vždycky sama od sebe přijde. V tu chvíli mi vlastně vůbec nic není, ale zároveň všechno. Nic se neděje, ale zároveň se toho děje tolik. Nejde to vysvětlit, ale neskutečně mě to štve.

Dneska je fakt nádherně, co? Normálně mi déšť nevadí, mám ho i ráda, ale.. ta atmosféra. Přijde mi, jako kdyby někdo umřel. Zkrátka, atmosféra opravdu jak na pohřbu. Je mi smutno, stýská se mi, nemám co dělat. Proč jsem se na víkend těšila? :D Vidím to tak, že celý den zabiju skládáním písničky, hraním na kytaru a zpíváním.. Možná bych měla dodělávat projekt na ICT, ale na školu nemám náladu už vůbec. Třeba mě ta pochmurná nálada během dne opustí ^^ Kéž by..

Já jsem třeba chtěla být voják. Jasně, že si neumím představit, že bych teď byla ve válce a riskovala život za svojí zemi. Ale jako malá jsem o tom snila. Sama to nechápu, ale byl to spíše z velké části obdiv. Vojáky obdivuji do teď, nejvíce pro jejich odvahu. Mám pro ně zkrátka něco jako slabost. A jestli se ptáte, zda je stále mým snem být vojákem, přešlo mě to v tu dobu, kdy jsem pochopila, že letadla nelétají samy od sebe - aneb 'Mami chci být pilot!'. A to mě drželo celkem dost dlouho. Dřív jsem si totiž myslela, že letadla nikdo neřídí, že prostě letí. Nechápala jsem to, ale přišlo mi to jako něco hrozně zajímavého, nepochopitelného.. A proto jsem je tak ráda sledovala na obloze (což dělám do dnes, nemůžu si pomoct, ale je to pro mě příjemné odreagování). Potom jsem pochopila, že letadla někdo řídí. A snila jsem o tom, že i já to jednou budu dělat. Do teď si pamatuju, jak jsem pokaždé mé mamce vyprávěla, že budu dělat ve vzduchu vývrtky :D Tolik jsem se těšila. Teď se z velké části bojím výšek a je to pro mě něco naprosto nepředstavitelného.

Dělat nový design na blog po půlnoci je zajímavé, obzvlášť, když přitom vedete debatu na facebooku s někým jako jsou jisté tři nejmenované osoby (ono stačí že ta jedna je moje sestra - ach pardon, že jsem tě jmenovala :D). Měla bych radši dělaj projekt na ICT. Víte, já totiž propadám. A ne, neptejte se mě, jak se mi povedlo propadat z něčeho jako jsou počítače. Mám dělat 12 tabulek a grafů, už mi jich zbývá jen 11 a do týdne bych to měla odeslat, mám trochu strach, že to s mým přístupem nestihnu. Ale don't worry! :D Jsem hrozně ospalá, takže letím spát. Doufám, že se vám nový design aspoň trochu líbí - já mám strach, že si na něj nezvyknu, ale uvidíme.. ^^

Cosplay na Nanu stále není hotový, pořád probíhají drobné úpravy. Sice nám do Blastu chybí Yasu, ale za to máme Rena! ^^ A včera jsme se rozhodly nafotit pár fotek - no, ne že by byly nějak povedené, ale byla to zábava :D